Peru poprvé: příprava na Alpamayo

Peru poprvé: příprava na Alpamayo

Proč jsem se vydal na Alpamayo trek? A proč jsem z toho málem vycouval? Tak pár slůvek k Peru a dnům, než jsem vyrazil na tento boží trek, o kterém vám povím příště.

„Co tady sakra dělám!“ ptám se sám sebe. Jsem v Huarazi třetí den, palice mě stále bolí z výškovky, necítím se popravdě vůbec na údajně velmi obtížný trek Alpamayo, na který mám podle původního plánu vyrazit už zítra, ale stále nejsem aklimatizovaný a připravený. „Mám vůbec na to?!“ honí se mi neustále hlavou. Vždyť jsem nejvýš byl něco málo před 3000m nad mořem, tady z té výšky teprve vycházím až k třem 4800metrovým sedlům. Už přes rok a půl jsem neměl krosnu na zádech, chodil jsem po horách jen s lehkým báglem a teď mám s sebou 22kg. 

Rostou obavy, a tak si začínám hledat výmluvy, jak si odůvodnit mou prohru, kterou plánuji. Píšu proto holčině, co mě ubytovala, na whatsapp: „Je to bezpečné v tomto období dešťů?"

Tahle otázka padla jen z důvodu, aby mi řekla, že ne a já mohl změnit své plány. Osud ale věděl, že bych toho litoval, a tak jsem se dočkal odpovědi, která mě vyhecovala. „Není to vůbec bezpečné! Vem si cestovku, nechoď rozhodně sám, protože tě okradou. Cestovat sám není tady zrovna bezpečné. Počkej, dám ti kontakt na jednoho průvodce."

Možná by někteří dostali strach, ale já nesnáším dvě věci – průvodce a potom strach z lidí! Celou dobu jsou na mě Peruánci hrozně milí, nápomocní, proč by mě někdo sakra okrádal?!! „Nebojím se," odpovídám ji. „Cestoval jsem po různých zemích a nikdy se mi nic nestalo. Pokud se mi má něco stát, stane se. Kdybych se bál, tak nevytáhnu nohy z baráku. Vyrážím sám..."

Takhle nějak by vypadal můj deník, kdybych nebyl líný si ho v Peru psát (nebo spíš kdybych uměl psát, abych to po sobě dokázal přečíst). Vyloženě nesnáším, když si někdo myslí, že mi hrozí nebezpečí kvůli lidem. Mám někdy pocit, že tady sedí přísloví "podle sebe, soudím tebe" jak hrnec na prdel. Věřím, že díky mé maximální důvěře v lidi se mi nikdy ještě nic nestalo. Jen samé pozitivní věci.

Koneckonců, dostal jsem varování, že v Peru moc příjemní lidé nejsou. Opak byl pravdou. Byli tak stejně skvělí, jako všude na světě. Krom Íránu, kde je pohostinnost a nápomocnost ještě na vyšším levelu. Takže prosím, nikdy mi neříkejte, jestli se nebojím lidí. Ne, nebojím. Maximálně těch, kteří věří, že my Evropané jsme ti hodní a zbytek světa ti zlí.

Takže díky má milá Peruánko! Nejen že jsi mi pomohla se vším, co jsem potřeboval. Ještě jsi mě vyhecovala vyrazit na tento boží trek!

Proč Alpamayo? Protože samá NEJ…

Když někdo použije atraktivní slůvka jako nejobtížnější, nejnebezpečnější, doporučeno jen pro zkušené lidi, tak hned zbystřím. Samozřejmě nepatřím mezi ty, kteří lezou tam, kam nemají, aby si pohonili ego, což je stejně k ničemu, když skončíte pod drnem. Vím, kde jsou moje síly. A hlavně, hory nejsou až tolik o fyzické připravenosti jako o té psychické. Zní to možná arogantně, ale tu mám silnou. Před třemi roky, kdy jsem začínal teprve po horách chodit a psychicky nezvládl mé bolístky v podobně 10 puchýřů v Bosně, bych to nedal. Teď mě nerozhodí už snad nic (joo, možná ženský, ale to sem nepatří).

Pravda, mírné obavy, že jdu poprvé v tak vysokých horách v období dešťů a ještě zcela sám, přičemž je tento trek mimocivilizační, tedy že je dost možné, že pár dnů nikoho ani nepotkám, tu byly. A je taky pravdou, že i když mi za celou dobu nehrozilo žádné nebezpečí, dnes už bych tento trek sám nešel. Přece jen zranění, onemocnění či cokoliv, co vás mimo civilizaci může ohrozit na životě, je v těchto horách reálné. Cesty byly sice OK, ale když jsou lidi schopni umírat i v Tatrách a Alpách...

Každopádně mám rád výzvy a tuhle jsem přijal a bez větších potíží zvládl. I v období dešťů. I sám. Proto předem říkám: kdo má odvahu, vyražte! Stojí to rozhodně za to. A pokud jste ve skupince, tak se opravdu není čeho bát.

A co jsou další nej? Prý nejkrásnější, nejúžasnější, nejfotogeničtější a hlavně s výhledem na krásnou Nevada Alpamayo, jednu z nejhezčích hor světa. Je to pravda? Jo to vám nepovím. Nemám srovnání s ostatními treky. A Alpamayo se mi skryla do mraků. Smutný příběh, jak by řekla moje parťačka z Nepálu...

Ale další příběhy jsou už veselejší. Třeba jak jsem byl jak zmoklá slepice. O tom ale příště :-)

Poznámka k fotografiím: jsou vybrány mišmaš, od Limy po pivní "přípravy" na trek. Přímo k článku s popiskem budu dávat fotografie až příště

Tagy příspěvků: