Cestovat sám nebo ve dvou?

Cestovat sám nebo ve dvou?

Otázku, zda mě to baví cestovat sám, dostávám pravidelně. Těžce se na ní odpovídá, protože kdo nikdy nevycestoval sám, nepochopí. Nicméně po delší době jsem vyrazil mimo Evropu s někým. A na tři týdny. Což je doba, kdy snadno s někým zešílíte, začnou vás štvát drobnosti a kompromisy vám lezou krkem. A lze vůbec srovnat cestování sám a s někým?

„Hlavně už necestuj sám, jen s Míšou,“ bylo mi řečeno. Jak už to bývá, lidé mají zkreslenou představu o světě, proto obavy, že se nevrátím živ, jsou velmi časté. Tohle je ovšem kapitola sama pro sebe, proto se ji věnovat tentokrát rozhodně nebudu.

A zase ti, co cestují a ví, že se prakticky nic stát nemůže, se ptají, zda mě to samotného baví. „A není to nuda, když nemůžeš s nikým nic sdílet?“ Většinou se jedná o lidi, kteří si nedokážou představit, že vyrazí sami. Někdo jako já dřív, než mi narostly koule :-) které vlastně k tomu nepotřebujete. Sice mi Peruánky zvedaly ego hláškami "jéé, ty jsi hrozně moc odvážný! Máš můj obdiv!" Což chlapa potěší, byť vím, že je to přehnané. Vyrazit sám je naprosto snadné a bezpečné. Stačí se odprostit od zbytečných výmluv, viz níže.


A ti, co cestují sami, zase nepochopí, proč „organizuji“ hromadné výlety po Evropě s partou přátel. Což je taky bezva! Loňské Dolomity v mém rekordním počtu 6 lidí byly bezchybné.

Takže co je lepší? Bylo lepší, když jsem byl sám v Peru, nebo s Míšou v Nepálu? Řeknu vám, sám neznám pořádnou odpověď! Je to totiž složité a neexistuje jednoznačná odpoveď, byť momentálně upřednostňuji jednu z těchto variant. Ponasnažím se tedy trochu rozebrat tohle téma.

Cestování ve dvou


Musím na úvod sdělit, že cestovat s někým, jako je Míša, je výhra v loterii. Když máte tak skvělého parťáka, s kterým se doplňujete, s kterým se bavíte každý den, s kterým se na všem shodnete, je pak velmi složité hledat mínusy. Ale zase proč cestovat s někým, s kým si nepadnete do oka? To dělají jen masochisti. Nebo podpantofláci, co nemají na výběr :-)) Upřímně sám jsem měl nabídky do Kyrgyzstánu i Peru, ale "mým konkurzem" nikdo neprošel. Až nyní Míša. Nebo spíš jsem prošel já jejím konkurzem? Přece jen jsem se vetřel :-) No... Proto v tomto blogu rozeberu jen případ, kdy máte dokonalého partnera vedle sebe, který nebrečí, nestěžuje a je z oceli jak po psychické, tak fyzické stránce. Jinak je to totiž prohra!

Oproti Peru jsem v Nepálu zažil momenty, kdy jsem byl rád, že jsem ve dvou:

- Nekonečné čekání na letišti se lépe zabíjí
- Smějete se vzájemnému utrpení z nepálské zimy (a vlastně všemu). Sám bych se taky smál, ale zrovna tohle je fajn sdílet!
- Prožíváte tuto cestu i spousta týdnů, vlastně roky, protože s dotyčnou (dotyčným) si zavzpomínáte úplně kdykoliv. Lidé, co tam s vámi nebyli, nikdy vše nepochopí, jak byste si přáli. Vlastně je to většinou ani nezajímá, jen se zdvořile zeptají „a jak bylo?“
- Udělá vám někdo i nějakou fotku! Míša by mohla vyprávět...
- Vzájemně si pomáháte
- A jelikož jsem raději s někým než sám, tak si prostě užíváte přítomnost toho druhého

A co nevýhody?


Nic není dokonalé. Tou hlavní nevýhodou, proč mnozí cestují sami, že jste prostě sami! Že nechápete tento argument? No když jste sami, každý se za vámi zastaví, pozve vás na čaj, pohostí. Občas něco neuvěřitelného a kdo nezažije, většinou ani neuvěří. Tohle jsme ve dvou nezažívali. A jelikož jsem měl vedle sebe Míšu, tak jsem vlastně ani neměl nutkání se s někým dalším bavit. A to je vždycky problém!

Ale vadilo mi to přímo v Nepálu? Vůbec. Tady si musí člověk říct, co od cestování očekává. Potom teprve budou hrát výhody a nevýhody významnější roli. Pro mě tentokrát nevýhoda nebyla nevýhodou, jako tomu bylo například v minulosti. Dost záleží, kam vlastně jedete. 

A co jsem v Peru zažil oproti Nepálu?


- Právě tu samotu! Pohostinnost, našel jsem si tam přátelé, s kterými jsem stále v kontaktu. Vlastně sám jsem nikdy nebyl!

Tahle výhoda je prostě boží. Díky tomu, že jste sám, se musíte postarat o sebe, čímž vaše osobnost roste. Chcete si prostě popovídat, takže se schválně ptáte na cestu, i když víte, kam jdete. Prostě chcete navázat kontakt. Lidi vás zvou. Pomáhají vám. Brzy ztratíte trému, že se místním doslova vtíráte (v pozitivním slova smyslu). Prostě zažíváte úplně odlišné cestování, které pochopíte až ve chvíli, kdy tento pro někoho nereálný krok učiníte.

Výhodou je rovněž to, že si můžete své příběhy přikrášlit, vymýšlet. Všichni vám totiž uvěří. Koneckonců myslíte si, že všichni ti cestovatelé, co cestují sami, mající ty nejúžasnější storky na světě, mluví pravdu? Ale notak... :-)

A nevýhody?

Doteď pro mě neexistovali. Možná možnost nebezpečí v horách. Ne kvůli lidem, ale kvůli zranění, které může mít fatální následky, když jste pár dnů od civilizace. Což platilo zrovna u mě v Peru...

Ale když si procházím a vybírám fotky, tak nalézám další nevýhody. Například: když prší a jste ve stanu, nezbývá než fotit selfíčka. Nikdo vás nevyfotí ani při cestě! V horách je občas i trochu nuda, když zrovna nikoho nepotkáváte, tak si třeba fotíte nohy. Ale to je samozřejmě spíše vtip :-) I když s trochou pravdy...

Takže je cestování sám lepší?

Pravděpodobně ne, když už plánuji s Míšou další cestu :-) Že to nedává logiku? Možná. Obě cesty byly fantastické, ale Nepál se mi vryl do kůže natolik, že cestování sám na pár let nejspíš odložím. Nejspíš, pokud se nic nečekaného nestane. A nebylo to jen Nepálem, ale hlavně Míšou. Zjistil jsem, že cestovat ve dvou má nepopsatelné plusy. Jsou to maličkosti; třeba že někoho konečně můžu fotit a otravovat mu život!

Proto si dám oddech. Za prvé jsem si už zapřísáhl, že do hor, kde jsem mimo civilizaci, nikdy sám nepojedu. Tenhle risk už nebudu pokoušet dál. Sice mi nikdy nic nehrozilo, ale proč nadále riskovat. Už mi není bohužel dvacet. Sice bych mohl teoreticky hory vynechat, ale tahle závislost "dobývání" je nepřekonatelná, proto jsem se ji rozhodl poddat :-) A za druhé, ve dvou se to vždycky lépe táhne, to jsem tvrdil vždycky i navzdory chvále, že cestování sám je perfektní!

I proto na cestu sám nikdy nezanevřu. A pokud je tu někdo, kdo ji zvažuje, zodpovím vám ty nejčastější otázky:

  • Ne, opravdu nepotřebujete umět jazyky (já je fakt neumím!)
  • Ne, opravdu se nemáte čeho bát, naopak!
  • Ne, opravdu se nebudete nudit, naopak každý vás bude po čase štvát a málokdy najdete prostor být sami!
  • Ano, v Česku s nikým své zážitky nebudete moct sdílet, ale co, občas jsou věci, které si můžete nechat jen pro sebe, nebo ne?

Takže vyražte! Nic nezmění člověka víc než cestování, věřte mi. I z Nepálu jsem se vrátil úplně jiný….

Tagy příspěvků: