Balkánské peklo (nebo ráj?)

Balkánské peklo (nebo ráj?)

Tak jen pár slov k týdennímu výletu na Balkán, konkrétně do Albánie a Černé Hory. Dalo by se sepsat spousta zážitků, ale proč? Kdo nebyl, nepochopí, kdo byl, ví. A tak zůstanu hlavně u fotek :-) 

Čekal jsem horko, koneckonců byl jsem už i v Bosně, kde je to podobné. Ale že zažiju doslova žhavé peklo i nad 2000m nad mořem, to jsem nečekal.

Je to vůbec poprvé, kdy jsem v horách nepoužil mikinu a bundu (nepočítám chvilkovou zimnici vlivem lehkého úžehu a vyčerpání). Když padla teplota pod 30°C, slavili jsme (často bylo nad 40°C). Když jsme ráno vstali a říkali, jaká je kosa, zjistili jsme, že je 15°C. Ale zase o to lepší spaní bylo - člověk nemusel být ve stanu, ale pod širákem.

Zpátky k horám. Náš plán byl jasný - vylézt na Maju Jezerces, nejvyšší horu albánských Alp (2694m). "Základní tábor" jsme si vytvořili u jezer, což byl luxus, který hory nenabízí příliš často. Teplá voda v jezeře, hezké prostředí (ale sakra blbé pro nás fotografy) a vlastně obecně voda! Ta totiž nikdy nebyla. Co jsme si nenesli, to jsme neměli. I proto se má krosna vyšplhala i k 24kg. Dobrý trénink na Peru.

Na Maju Jezerces jsme ale vyšli nalehko. Někteří bez báglu, někteří s lehkým báglem. Ale vylézt na ní dalo zabrat. V závěru to bylo již čistě horolezectví. Tři pevné body a lezlo se. Nahoru to ještě šlo, ale dolů? Chvilkami jsem se trochu zapotil a zjistil konečně, že i já mám nějaké pudy sebezáchovy. Přece jen spíš chodím než lezu, ale svým způsobem mě to bavilo.

Nikdo nespadl, nikomu se nic nestalo a víc není důležité. Teda vlastně je! Tenhle 6členný tým byl skvělý. I při tomto nebezpečí nepadla morálka dolů, naopak jsme stále vtipkovali a udržovali myšlenky jinde než že nás čeká vcelku nebezpečný sestup. Stačila kapka negativismu a myslím, že by byl sestup výrazněnáročnější. Takže za mne celý tým zaslouží jedničku.

Po 4denním trekování jsme se vrátili, jeli na den k moři. Ve stručnosti: moře bylo pro mne zlo (až na ty piva, jídlo a spaní na lehátku u moře hrozná vyčerpávající nuda), ztratila se peněženka s doklady, a tak jsme museli jet na policii a českou ambasádu (s malou opicí).

Naštěstí se vše v klidu vyřešilo, a tak se plány neměnily. Od moře se jelo ještě na trek s lehkou váhou. Šlo se trochu i v noci s čelovkami a druhý den na vrchol Bototov kuk, čtvrté nejvyšší hory Černé Hory v pohoří Durmitor (2523m). I zde jsme lezli, ale už to bylo spíš pohodové lezení i pro amatéry. Takže zábava!

Takže závěr? Hory byly krásné, přesto společně s Julkami ve Slovinsku zůstavají u mne místem, kam bych neměl už potřebu se vracet. Přesto tento výlet byl skvělý, nezapomenutelný plný zábavy. Nikdy jsem nejel v takovém počtu, i proto jsem měl trochu obavy, ale všichni jsme si sedli a užívali každou minutu.

Tagy příspěvků: